Venkov

„Konopická jest naše krajová zvláštnost a jest to starý zvyk vesnické zábavy, vyhrazené děvčatům a ženám. Jest beze vší pochybnosti, že konopická souvisí se sklizní lnu, původně konopí – odtud její jméno...“ Tolik psal před lety pětadevadesáti František Veselý ve svém pojednání Konopická na Prachaticku s datací 1918.

Chlumanské ženy byly mezi prvními na Prachaticku, které tradici konopické znovuobnovily. Dnes už mezi takové vesnice patří i například Jáma, Malenice, Záblatí či Laziště. Letošní chlumanská konopická se vydařila už v půlce srpna. Podle starostky Chluman Ivany Vlkové se jí letos zúčastnilo 28 chlumanských žen a dívek, což by měl být novodobý rekord.

Chlumanská konopická je k vidění ob rok. Přípravy začínají už někdy v lednu a s nácvikem programu se začíná v červnu, protože staročeská konopická má po staletí pevnou formu a řád.  

„Děj a forma se nemění,“ říká starostka Ivana Vlková. „V obci žije starý mládenec, Konopičák, kterého chtějí oženit. V tom mu pomáhá družba, který dá dohromady ženy, a u nás v Chlumanech se ke každé ženě přidávají i mládenci.

Několik žen a dívek si za doprovodu písní dojde do hospody pro kapelu, vrátí se pro zbytek žen a společně jdou všichni ke Konopičákovi. 

Tam se odehrává veselá přemlouvačka, slovní přestřelka s místními narážkami a v dobrém slova smyslu komedie, ale družbovi se naštěstí nakonec podaří Konopičáka přemluvit. 

Ten se jde s ostatními podívat na svou vyvolenou Konopičku do konopice, 

což je bouda za vsí, 

která se na konci celého obřadu zapálí. 

Součástí naší konopické je i ozdobený smrček, kterému se říká máječek a který se dříve v hospodě dražil,“ přibližuje průběh chlumanské konopické Ivana Vlková. 

Samozřejmě že vše končí večer u muziky konopickou tancovačkou.

V Chlumanech je součástí slavnosti i stánek s ukázkami toho, co všechno uměli naši předci z konopí pro svou potřebu vyrobit.  

V Chlumanech se do slavnosti, kterou letos ocenilo na čtyři sta „přespolních“ návštěvníků, stále více zapojují i děti účinkujících. „Už minulý ročník a letos v ještě větší míře s námi chodily i malé slečny. Pro mne je to známka, že se připravují na účinkování i v dalších letech, a z množství mladých lidí, kteří se do života obce zapojují, mám opravdu velkou radost,“ uzavírá letošní úspěšnou konopickou starostka Chluman Ivana Vlková.      

Soukromý zemědělec Václav Kreysa z Horní Kamenice (Holýšov) má na vizitce prodej brambor, zelí, mrkve, cibule, červené řepy a kedluben gigant. Prodává ze dvora od září do října, každé odpoledne do večera, včetně víkendů. Na volyňskou pouť přijel s nabídkou pěti druhů vlastního česneku a jednoho z Francie. 

„Letos jsme sklízeli česnek z jednoho hektaru, sice mu sucho neublížilo, ale sklizeň byla otročina. Vzali jsme na to stroj na podrývání sazenic lesních stromků a pak doslova každou palici dolovali z hrud zaschlé hlíny. Navíc nás trápil nedostatek brigádníků, i když slušně platíme, nikdo se na rozpálené pole nehrnul,“ poznamenal Václav Kreysa. Zato u stánku s česnekem bylo živo a kromě svazků s aromatickými hlavičkami se návštěvníkům dostalo zasvěcených rad, jak si dobrý česnek vypěstovat svépomocí.

V lékařství se česnek užívá asi 5000 let a je považován za jednu z nejvšestrannějších a nejúčinnějších bylin v celé rostlinné říši. Staří Řekové česneku přezdívali „páchnoucí růže“. No a pak se řekne, že jenom srdce z pouti nezarmoutí... 

Většina žen má schopnost zkrášlovat rodinný život nejen tím, že jsou. A jaké jsou… A o první srpnové sobotě jsme v jihočeských Chlumanech poznali půvabnou ženu, která vyřezává sochy. Což by nebylo téma zase až tak k medializaci, i půvabné ženy dnes zkrátka svedou víc než muži. A proč by nemohla řezbařit? Jenže ona ta svoje srdce a anděly v životní velikosti vyřezává motorovou pilou.

Jmenuje se Edita Hrbková, je z Husince, pracuje jako zdravotní sestra a zatímco její sousedky mají před domkem fešnou předzahrádku s kytičkami, ona tam má dílnu pod širým nebem. A kdo jde kolem, může spočinout okem na jejích tmavých kadeřích, ale hlavně na tom, jak jí to jde od ruky, až třísky lítají.

Ale první skutečně veřejnou premiéru zařídila Editě Hrbkové až paní Ivana Vlková, starostka Chluman, kam je z Husince kousek. Paní starostka má dar udělat z každého Chlumanského farmářského trhu událost, o které se mluví. A na začátek srpna si do Ky.By zahrady (KYtičky–BYlinky) mezi mrkev, cibuli, červenou řepu, slunečnice, gladioly a hledíky pozvala právě paní Editu. Dá rozum, že i s pilou… A zařídila jí tady vernisáž již hotových soch a o kus dál i dílnu, vlastně pravý plenér…

„Z téhle premiéry jsem nespala dvě noci… Když porazíte strom, můžete s ním udělat spoustu radosti, ne ho hloupě spálit. Poprvé jsem vzala do ruky elektrickou pilu, té benzínové se ještě trochu bojím, vloni v srpnu. A od té doby jsem se jí už nepustila. Úplně první sochu, kterou jsem nabídla do prodeje, si koupil domů do Černošic herec Jaroslav Dušek. Jmenovala se Matka s dcerou. Ono to vlastně původně mělo být něco jiného, ale chlapi mi moc nejdou… Takže pak to byla podle mého pocitu Panna Marie s Máří Magdalénou, ale nakonec jsem jí nazvala Matka s dcerou,“ vzpomíná na své řezbářské začátky Edita Hrbková.

Na Sázavu k Jaroslavu Duškovi se chystá možná na podzim, aby ze staré lípy, kterou sázeli zřejmě jeho rodiče a jež už letos neobrazila, vyřezala… ještě neví co. „Musím si strom prohlédnout, poznat ho, aby si mne pustil k sobě. A teprve potom se rozhodnu. Já nerada dělám na objednávku, raději na sebe nechám mluvit dřevo. Někdy přijde nápad hned, někdy kolem špalku chodím týden, ale každá moje socha má příběh. A proto se s nimi tak nerada loučím,“ prozrazuje Edita Hrbková. Ale zájemci jsou obvykle proti. Svou první sochu přes internet nabídla v poledne a ve tři už měla kupce…

Takže jestli chcete vidět „ANDĚLA ZEMĚ ze MĚ“ mezi stovkami květů, zamiřte do pošumavských Chluman do místní Ky.By zahrady. Farmářské trhy v Chlumanech budou ještě 7. září a 5. října…           
             

Na šestý ročník tradičního setkání veteránů na volyňské plovárně vyrazil i tento Zetor řečený „pětatřicítka“. Do nedávna pracoval v nedalekém družstvu a druhý život mu vdechl jeden z místních nadšenců. Ve slušivé modré kombinaci slouží na chalupě dodnes a nijak si nezadá  s nablýskanými mercedeskami, blahobytnými amerikami nebo hravými sporťáky s britským rodokmenem. Organizátoři akce ze strakonického Veteran Car Clubu chtěli na celé přehlídce zachovat rodinnou atmosféru. A to se na plovárně jako vystřižené z vančurovského Rozmarného léta skutečně podařilo. Zlatým hřebem hojně navštěvované akce byla spanilá jízda do Kašperských Hor a nedaleké Stříteže na gulášový festival.

Poslední červencový víkend se v jihočeských Holašovicích konají Selské slavnosti. Tentokrát ve znamení 15. výročí zápisu obce do seznamu UNESCO.

Na staročeském jarmarku na vás dýchne doba našich praprababiček. Obdivovat i podivovat se budete moci ukázkám tradičních i netradičních lidových řemesel. Zručnost a cit pro ně si po vzoru uměleckých a řemeslných mistrů bude moci i každý z návštěvníků vyzkoušet.

Chybět nebudou jarmareční zpěváci, jihočeští heligonkáři, šermířská klání, kejklíři i dětmi oblíbené projížďky na koních a dřevěný ručně poháněný kolotoč. Soutěž v chytání kapra z kádě do ruky ocení jistě nejen malí návštěvníci, ale i jejich tatínkové. Maminky zase budou moci prověřit své pekařské umění v klání o nejlepší buchtu.

Hrát budou po celý víkend folklórní soubory, country kapely a dechové hudby Česka, Slovenska, Ruska a Rakouska. Součástí programu bude i slavnostní udělení značky Regionální potravina Jihočeského kraje 2013.

Kompletní program Holašovických slavností si můžete prohlédnout zde.