Publikováno: 23. 8. 2016
Chceme-li, aby mělo zemědělství pozitivní dopad na životní prostředí, musíme zemědělcům pomáhat.
Otázka vlivu zemědělství na životní prostředí nabývá poslední dobou stále více na významnosti. Přinejmenším je to vidět na zemědělské politice, která si environmentální záležitosti bere častěji do hledáčku a neustále rozšiřuje své nástroje, jak hlídat působení zemědělců na životní prostředí.
Prvním velkým balíčkem byly tzv. agro-environmentální tituly (AEO), v dalším období od roku 2007 byla zavedena pravidla cross-compliance a největší novinkou je ozelenění v rámci přímých plateb (greening). Jen samotné nadstavbové AEO na travních porostech představují několik desítek různých kombinací hospodaření co se týče počtu a termínů sečí, možnosti hnojení, přepásání atd.
Pro všechna tato opatření se nastaví různé podmínky a pravidla a je na zemědělci, jak si s tím vším poradí. Samozřejmě v některých případech je mu nabídnuta pomocná ruka, jako například různé vrstvy v LPIS, v nichž má různé možnosti předvymezené (dotační tituly na travních porostech, povinnost protierozních opatření atd.). Otázka zní, zdali tohle je opravdu vše, co lze udělat pro to, aby se zemědělci dobře starali o krajinu.
Zkusme najít odpověď v praxi. Ukazuje se, že v některých situacích může být správné nastavení různých environmentálních opatření natolik složité, že není dobré nechat v tom zemědělce samotné. Často to platí právě pro agro-environmentální hospodaření, které jde nad rámec běžné zemědělské praxe a musí být správně nastaveno vzhledem k přírodním hodnotám a rizikům na pozemcích farmy. Mnohde v zahraničí jsou zavedeny podpůrné poradenské postupy směřující právě k nalezení souladu mezi potřebami životního prostředí a možnostmi farmy. I u nás je snaha něco podobného rozvíjet. Pro takovouto činnost se vžil název „faremní environmentální plánování“, ačkoli je trochu nepřesný – nejde ani tak o to zemědělci a přírodě něco naplánovat, ale spíš oběma pomoct.
O faremním environmentálním plánování se uvažovalo i v rámci příprav nových agro-environmentálních titulů, nakonec z toho ovšem sešlo.
Náš spolek Juniperia však získal podporu na projekt, v rámci nějž vyzkoušel zaškolit 14 osob pro faremní plánování a spolupracovat se 16 farmami po celé ČR při jejich vstupu do opatření v letech 2015-2016.
Přestože výsledky nejsou dokonalé, ukazuje se, že někdy je takováto spolupráce velmi prospěšná. Platí to např. u farem v chráněných územích (CHKO apod.), které mohou mít předvymezeny náročné nadstavbové managementy a je třeba najít nějaký vhodný kompromis, který zemědělec zvládne, ale zároveň bude obhajitelný před orgánem ochrany přírody. Spolupráce může pokračovat i po vstupu do AEO, neboť současné nadstavby na TTP nově připouštějí z roku na rok měnit některá nastavení jako např. termíny sečí nebo možnost přepasení.
Rovněž farmám, které začínají nově hospodařit nebo se chystají nově vstoupit do AEO se spolupráce s odborníkem vyplatí. A v neposlední řadě najdeme i farmáře, kteří mají o přírodu zájem a chtějí hospodařit v souladu s ní. Rádi se dozvědí, co se na jejich farmě nachází cenného a jak mohou začít svým přírodním hodnotám pomáhat.
Faremní environmentální plánování tedy není o tom, jak pomáhat zemědělcům vytěžit co nejvíc peněz z dotačních titulů. Ani o tom, dotlačit je za každou cenu ke složitým opatřením, která by jim komplikovala život. Je to právě o hledání rovnováhy mezi tímhle obojím. Měli bychom vycházet z myšlenky, že chceme-li, aby mělo zemědělství pozitivní dopad na životní prostředí, musíme zemědělcům pomáhat.
Zatím se to všichni učíme, ale už teď je na čem stavět.
Autor: Martin Střelec, pracovník spolku Juniperia
Agroexkurze - 3.-4. října 2018
