Publikováno: 26. 3. 2023
Kromě sucha, erozí nebo přemnožených hrabošů doléhají v posledních letech stále častěji na naše farmáře také některé negativní důsledky ochrany živočichů vedených v režimu zvláštní ochrany. Vlci, rysi, vydry – ti všichni mohou hospodářům způsobovat velmi rozsáhlé škody, jejichž prokazování je stojí opět čas i peníze. Ve všech zmíněných případech je ale situace o něco málo příznivější, než v případě napadení mláďat hospodářských zvířat krkavci.
Krkavec velký (Corvus corax) z čeledi Corvidae je v České republice na seznamu ohrožených druhů a je veden i na „Red Listu“ Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), jako Least Concern, tedy „málo dotčený“. Tento seznam jej zahrnuje od roku 2016 s tím, že obavy o jeho vyhynutí jsou velmi malé nebo téměř žádné. Nicméně zkrátka jde o chráněného živočicha, který ve volné přírodě nesmí být odchytáván, plašen, rušen – a samozřejmě není možné jej svévolně střílet nebo jinak zabíjet.
„Krkavec tuší lest,“ říká známé arabské přísloví, což dává tušit, že jde o navýsost chytrého pěvce, s potenciálem predátora navíc. Jeho schopnost učit se novým věcem je věhlasná. Proto když objeví snadno dostupný zdroj potravy, rychle tuto „novinku“ šíří v rámci druhu a původně samotářsky a dlouhodobě párově žijící krkavec se začne stahovat za potravou do větších hejn. A když si svou potravu vyhlédne v době, kdy se na pastvinách začínají rodit mláďata ovcí, koz nebo krav, může svým chytráctvím významně ovlivnit hospodaření farmy.
Farmářka Iveta Deutschová z jihočeských Hranic má s prohnaným krkavčím chováním svou vlastní zlou zkušenost. Pár krkavců hnízdící v hájku na dohled od její farmy ji už připravil o dvě telata. Hororový pohled do vyklovaných telecích očí a na oklované měkké tkáně ji přiměl, aby situaci řešila. Vzhledem k tomu, že hospodaří v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, kde není lehké postavit chráněné porodní místo (stavební agenda podléhá omezením vyplývajícím z platného územního plánu), její krávy se telí přímo na pastvinách, které mají krkavci pod přímým „dozorem“. Na kompenzace však v případě útoku krkavců nedosáhne, Zákon č. 115/1992 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy se o nich nezmiňuje.
Oslovený zástupce Jihočeského ornitologického klubu (JOK ČSO), Jan Havlíček, k problému Deutschové poznamenává, že dle jeho přesvědčení odstřel krkavců není systémovým řešením situace, respektive je až řešením posledním. Dle něho by řešením byla úprava výše zmíněného zákona o náhradách, případně jakási dohoda, která by vznikla na základě jednání mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí, kde by byly jasně definovány kroky všech zúčastněných. Navíc upozorňuje na to, že mohou být jako případy napadení telat a jehňat interpretovány případy, kdy krkavci hodují na mláďatech, která zemřela při porodu, nebo byla opuštěna. Ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek k tomu dodává, že pokud farmářce takto vznikla újma na jejím hospodářství, kdy navíc hospodaří na území spadajícím do CHKO, orgány ochrany přírody a krajiny, v tomto případě Správa CHKO, by měly být schopny tuto újmu kompenzovat, neboť se vůči ní farmářka mohla jen velmi omezeně bránit.
Zástupce AOPK ČR (Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky), vedoucí Správy CHKO Třeboňsko, Ladislav Rektoris, se k problému Ivety Deutschové vyjádřil tak, že Správa CHKO Třeboňsko je ochotná případně udělit výjimku k odchytu / odstřelu místních krkavců, za jasně stanovených podmínek a jen na základě pečlivě vyargumentované žádosti farmářky Deutschové. Ta však tvrdí, že krkavci nejsou jen jejím lokálním problémem, což potvrzují jak starší mediálně známé případy, např. z Libereckého kraje (https://www.denik.cz/liberecky-kraj/jehneci-jatka-v-rezii-krkavcu-20140411-013x.html?fbclid=IwAR0b2p7iSOSoaq6_KDfn7eWzht-rhZljUVFQVenCB3ISqPV-UiGY67iTJUc), anebo z Beskyd, tak také zkušenosti dalších chovatelů. Stanovisko orgánů ochrany přírody a krajiny je však (nikoli překvapivě) relativizující – tomu odpovídají i odborné články, např. Krkavec velký – rozporuplný zástupce naší ptačí fauny z pera Karla Šťastného a Vladimíra Bejčka (dostupný z: https://www.lesprace.cz/casopis-svet-myslivosti-archiv/rocnik-9-2008/svet-myslivosti-c-06-08/krkavec-velky-rozporuplny-zastupce-nasi-ptaci-fauny). Jistá míra predace se však i v těchto případech u krkavců připouští s tím, že je vždy zdůrazňováno, že jde o velmi inteligentní tvory schopné učení. Výborně o tom pojednává článek Martiny Ježkové (dostupný z: https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/krkavec-velky-zatracovany-ptaci-druh/). Vzhledem k tomu, že spolu páry zůstávají mnoho let, že žijí společně s mláďaty třeba i celý rok a že se krkavci jako druh rádi stahují tam, kde najdou snadno dostupný zdroj potravy, obavy Ivety Deutschové a dalších farmářů jsou určitě odůvodněné. Historické příklady, jako byl ten z roku 2014 z Libereckého kraje, však jistě mohou sloužit jako klíč k dočasnému a lokálnímu řešení. K tomu dlouhodobému a plošnému, jak již bylo zmíněno výše, musí k jednomu stolu přijít zástupci mnoha různých stran. Farmářům by škody způsobené jakýmkoli živočišným druhem měly být kompenzovány pružněji, anebo je třeba přistoupit k takovým úpravám hospodaření, které stát, mající nesporně zájem na ochraně biodiverzity, dokáže hradit z podpůrných programů.
Krkavec letos na našem území „oslaví“ 55 let obnovy výskytu. Jeho počty neustále rostou, protože vyjma člověka nemá téměř žádného přirozeného nepřítele. Možná by si „zasloužil“ i to, aby byl uveden mezi druhy, které sice chráníme, ale také nám dokážou systematicky škodit, mimo jiné i proto, že to nejsou hloupí tvorové.
Autor: Tomáš Veber, RAK JK
Agroexkurze - 3.-4. října 2018
