Publikováno: 17. 6. 2021
Mladí zemědělci mají možnost zažádat o podporu z PRV.
Manželé Zwettlerovi potřebovali poradit ohledně získání podpory z Programu rozvoje venkova za účelem rozvoje jejich rodinné farmy na Českobudějovicku. Konzultaci, zprostředkovanou jihočeskou agrární komorou, jim poskytl Martin Kundrát z poradenské společnosti GARANTA CZ a.s.
Pro mladé zemědělce do 40 let věku bude letos příležitost zažádat si o dotaci do výše 45 tis. EUR v rámci operace 6.1.1. Zahájení činnosti mladých zemědělců, a to od 15. června do 13. července.
Základním předpokladem úspěšnosti je důkladně promyšlený podnikatelský plán projektu, který splní podmínky udržitelnosti a hodnoty standardní produkce. Podpora může být zemědělci využita k nákupu či pronájmu pozemků, hospodářských zvířat, zemědělské techniky a strojů, osiva a sadby, hnojiv atp.
Linda a Josef Zwetllerovi v současné době hospodaří na několika hektarech zemědělské půdy v bezprostřední blízkosti hlubocké Staré obory, podle níž pojmenovali i svůj podnik Farma Stará obora. Mají tříletou dceru a půlročního syna.
„Můj děda vždycky „zemědělčil“, choval ovce. Před asi dvaceti lety koupil rozpadlý kravín a sám ho opravil. V zemědělském prostředí jsem tedy vlastně vyrůstala a měla jsem k zemědělství vlohy. Děda mě vždycky ponoukával, že bych v jeho práci měla pokračovat. A byl to i můj sen mít zvířata a pracovat s nimi. Přestože jsem s rodiči bydlela ve městě, být v zemědělství jsem brala jako svůj životní cíl,“ vzpomíná Linda na původ její lásky k farmaření.
U Josefa, podle jeho slov, jde nejspíše o probuzení genů jeho předků. „Sice jsem vyrostl v paneláku, ale prarodiče žili v pohraničí a tam měl tehdy každý u stavení svou kravku, kozu, záhumenek a podobně.“
„A já jsem mu řekla, hned na začátku našeho vztahu, že půjdeme zkusit bydlet do kravína přes léto,“ popisuje Linda prvotní impuls rozjezdu jejich společného agrárního dobrodružství.
„Tak jsem pořídil kozu, druhou, třetí, pak ovečku a pak už se to zvrhlo. A v kravínu jsme už zůstali. Dnes máme v evidenci devět koz, tři jalovice, čtyři ovce. Dále chováme slepice, indické běžce
a já ještě včelařím,“ popisuje Josef rozšiřování farmy, na které žije s rodinou již pět let.
Linda jej opravuje, že ještě před hospodářskými zvířaty si zkusili v „kravíně“ pečovat o psy. „Protože jsme nevěděli, jestli vydržíme zimu. Na statku topíme jen kamny, takže jsme museli zjistit, jestli tam vůbec přežijeme. Když jsme to ozkoušeli, nakoupili jsme hospodářská zvířata a založili rodinu,“ dodává.
Josef přiznává, že vytvořit ze starého objektu a z méně než deseti hektarů luk a pastvin prosperující zemědělský „minipodnik“ je v dnešní době složité. „Žena je na mateřské dovolené a já chodím přes den do práce a hospodaření dotuji. Což byl i důvod, proč jsme pro ženu, která je v evidenci zemědělského podnikatele asi rok, začali hledat dotační možnosti. Kdyby získala nějaké peníze na rozjezd, nákup zemědělské půdy, dokoupení techniky, strojů a dalšího, tak už by to hospodaření mohlo fungovat.“
„Náš cíl je, abychom mohli oba zůstat doma a věnovat se pouze farmaření, protože nás to oba chytlo. Pokud bych dotaci získala, musela bych si ještě do dvou let doplnit teoretické zemědělské vzdělání. Bude to ale fyzicky i psychicky náročné. Obzvláště skloubit péči o děti s péčí o hospodářství. Už těď mívám stavy, kdy mám chuť od všeho utéct a jít zpátky do paneláku. Pak jsou dny, kdy děti něco potřebují a já prostě musím ke zvířatům a nemůžu říct, že zvířata počkají. Ale naštěstí máme hrozně hodné děti, které chápou, že mám tyhle povinnosti.
Dcera ví, že musím ráno na hodinu ke zvířatům, tak buď jde se mnou, nebo se kouká na pohádku. Časově je to hodně náročné, a to i pro manžela, který po práci musí ještě ke zvířatům, a taky aby mu poté zbylo aspoň trochu času na děti. Večer ulehneme oba do postele a jsme rádi, že jsme rádi. Máme ale obrovskou výhodu, že rodiny z obou stran jsou tu stoprocentně pro nás a pomáhají nám. Bez jejich pomoci by to skloubit s dětmi opravdu nešlo,“ popisuje Linda složitost realizace snu o životě na statku.
Společně s manželem se nebojí podstoupit administrativní zátěž vyplývající s žádání o podporu z veřejných zdrojů. Naopak se těší na další možnosti rozvoje farmy na základě úspěšně realizovaných projektů například za pomoci dotace z Programu rozvoje venkova. Vbrzku se chtějí pustit do výroby a prodeje mlékárenských výrobků.
„Ještě nás čekají poslední testy koz na brucelózu a musíme poslat naše mléko na laboratorní rozbor. Pak už nás bude čekat jen veterinární kontrola a můžeme začít prodávat. Chtěli bychom prodávat mléko, sýry a jogurty, ty budeme dělat kozí i kravské. A můj sen je, že bychom to dávali do školek či do nemocnic, pro lidi, kteří třeba nemohou kravskou laktózu. Chováme kozy po celý rok venku, na kvalitě našeho mléka je to hodně znát. Kvůli koronaviru se naše plány posunuly o rok. Původně jsme chtěli začít prodávat již loni na jaře, ale pak se všechno zastavilo a nikdo nevěděl, co bude dál,“ vysvětluje zpoždění v rozšiřování rodinného agropodnikání Linda.
Kromě produkce a zpracování mléka by Zwettlerovi rádi zrekonstruovali část statku za účelem provozování agroturistiky. „Mně by se taky ještě líbilo nabízet terapii kontaktem se zvířaty, kdy si je lidé přijdou třeba jen pohladit, posedí a odpočinou si od starostí. Máme hodně známých, kteří k nám jezdí už teď. Možná bychom mohli udělat ubytování i venku, ale s lidmi je další práce navíc, takže vše postupně,“ těší se Linda.
Autoři: RAK JK, Jindřich Petr
Agroexkurze - 3.-4. října 2018
